Autobus je vyvezl skoro až k vrcholu, všude foukal silný vítr a hustě sněžilo. Polárníci měli před sebou nesnadnou cestu. Naštěstí jim maminky udělaly teplý čaj, který měli dobrodruzi v termoskách s sebou a svačinu, kterou chtěli zpucovat po vystoupení z autobusu. ,,Svačina až na vrcholůůůů!“ zakřičel hřmotným hlasem do vichřice vedoucí výpravy a jako tučňáci za sebou vyrazili do mrazivého počasí. Chvíli šli na sever, chvíli na jih, ale když došli na vrchol, vysvitlo sluníčko a jim se zjevilo modré nebe. Posilnili se a pustili se do práce kvůli které tam byli – vyježdíkování cesty z Kopaniny dolů pro nebohé tučňáky, kteří nemají ani hrablo ani ježdíky. Práce jim zabrala celé dopoledne, občas dostal někdo od místní správy pokutu za rychlost či jízdu pozpátku, ale nakonec se vše ve zdraví podařilo a cesta pro tučňáky byla připravená až k zastávce autobusu, takže mohou tučňáci k nám až do Jablonce a to ještě bez přestupu.